Tibetská doga
Tibetská doga
První písemná zmínka o tibetské doze je z roku 1121 př.n.l. v čínské knize letopisů. První podrobnější informace o tibetských dogách přinesl Marco Polo,který o nich psal:,,Tibetský lid chová dogy velké jako osel,které slouží především k lovu divokých zvířat a také divokých volů." V zemi svého původu se tibetské dogy používaly k lovu i k nošení lehčích břemen z pastvin,ale hlavně ke hlídání a k ochraně lidí,zvířat a obydlí. Tibetští nomádi je využívali jako strážní psy a stejné uplatnění dogy nacházely i v tamních klášterech. Hroivý vzhled psa byl ještě umocňován límcem z červeně obarvené jačí srsti kolem krku. Dvě světlé skvrny nad očima vypadaly jako druhý pár očí,který stále bdí,i když pes spí. Tibetská doga se musela po staletí samostatně rozhodovat a v nepřítomnosti pána domu hlídala stádo i rodinu. Sama nikdy nikoho nenapadne,ale když brání teritorium nebo rodinu,neváhá nasadit vlastní život. Je dost uzavřená a lásku projevuje pouze své rodině či pánovi.
